Přeskočit na obsah

Novella Nikolajevna Matvejevová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Novella Nikolajevna Matvejevová
Rodné jménoНовелла Николаевна Матвеева
Narození7. října 1934
Puškin
Úmrtí4. září 2016 (ve věku 81 let)
Skhodnya
Místo pohřbeníTrojekurovský hřbitov v Moskvě
Povoláníbásnířka, zpěvačka, spisovatelka, hudební skladatelka, autorka písní, literární historička, kytaristka, písničkářka, dramatička a literární vědkyně
Žánrpoezie
OceněníPuškinova cena (1998)
Státní cena Ruské federace (1998)
State Prize of the Russian Federation in literature and the arts (2002)
Manžel(ka)Heino Juhana Simonpoika Kiuru (1963–1992)
RodičeNikolai Matveev-Bodry
PříbuzníNikolai Matveev-Amursky (dědeček z otcovy strany)
Venědikt Mart (strýc z otcovy strany)
Ivan Venediktovič Matvejev (bratranec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Novella Nikolajevna Matvejevová (1976)

Novella Nikolajevna Matvejevová (rusky Новелла Николаевна Матвеева; 7. října 19344. září 2016) byla ruská básnířka, prozaička, bardka, dramaturgyně a literární teoretička.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Novella Nikolajevna se narodila 7. října roku 1934 v Leningradské oblasti ve městě s příznačným názvem Puškin. Její otec, Nikolaj Nikolajevič Matvejev-Bodryj – zeměpisec, zabýval se historií Dálného východu. Svým založením byl romantik, proto také pojmenoval děti Novella a Roal. Matka – Matvejeva-Orleněva Naděžda Timofejevna, básnířka. Dědeček, Nikolaj Petrovič Matvejev-Amurskyj, rovněž básník a autor první „Historie města Vladivostoku“.

Od roku 1950 do roku 1957 Matvejevová pracovala v domě dětí Šjolkovského rajónu Moskevské oblasti. V roce 1962 skončila literární kurzy při Literárním institutu A. M. Gorkého.

Již od dětství píše verše. První veřejná publikace v roce 1958. První sbírku vydala v roce 1961, druhá („Korablik“) – v roce 1963. V roce 1961 Matvejevovou přijali do Svazu spisovatelů SSSR. V 70. letech vydala knihy „Lastočkina škola“, „Reka“ a další. V 80. letech dále – „Zakon pěseň“, „Strana priboja“ a další.

Od padesátých let Novella Nikolajevna psala melodie ke svým veršům a sama je zpívala se svérázným doprovodem sedmistrunné kytary. Od roku 1972 píše rovněž melodie na verše svého muže, básníka Ivana Kiuru.

V roce 1984 v Ruském akademickém divadle mládeže v Moskvě byla uvedena hra „Predskazanije Eglja“ – fantazie na motivy A. Grina, ve které se objevilo 33 písní Novelly Nikolajevny. V roce 1996 vyšla kniha vzpomínek „Mjač, astavšijcja v něbe“. V roce 1998 se Novella Matvejevová stala laureátkou Ceny Puškina za poezii.

Matvejevová žila a pracovala v Moskvě.

Její písně v České republice zpívají Milan Dvořák a Věra Slunéčková[1]

Sbírky – ruské originály

[editovat | editovat zdroj]
  • Lirika (1961)
  • Korablik (1963)
  • Duša věšej (1966)
  • Solněčnyj zajčik (1966)
  • Lastočkina škola (1973)
  • Reka (1978)
  • Zakon pěseň (1983)
  • Strana priboja (1983)
  • Kroličja děrevňja (1984)
  • Izbrannoje (1986)
  • Chvala rabotě (1987)
  • Něrastoržimyj krug (1991)
  • Melodija dlja gitary (1998)
  • Kasseta snov (1998)
  • Sonety (1998)
  • Karavan (2000)
  • Žasmin (2001)

Sbírky – české překlady

[editovat | editovat zdroj]
  1. Bachratý kníže temnot [online]. [cit. 2014-12-06]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Medynskyj G., Pjesennaja poezija Novelly Matvejevoj, Junosť, 1966
  • Prichodko V., Duša i ploť poezii, Družba narodov, 1967
  • Runin B., Daljokoje i blizkoje. Novyj mir, 1964

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]